Oheň bez kouře?
Pohled do ohně se neokouká. Ať už v krbu útulné horské chalupy nebo u ohniště pod hvězdným nebem v nás rezonuje cosi z našich dávných prapředků, kteří u ohně hnětli své venuše.
Jenže jako na potvoru se často stane, že oheň prostě nechce hořet, kouř nás dohání k slzám a najde si nás, ať už si sedneme kamkoliv. Oblečení i sousedé jsou už dávno vyuzení a špekáček je ještě syrový... Navíc mnohé látky obsažené v kouři jsou toxické.
Mnozí proto raději příště sáhnou po plynovém či elektrickém grilu. Tím však přijdou o ten stále stejný a přece pořád jiný pohled do plamenů. Sedět u ohně až do rána je zkrátka něco jiného než sedět u elektrického grilu.
Nemohl by být oheň taky jednou bez kouře? Mohl. Pojďme se podívat, co je k tomu třeba.
Hoření
Hoření je zajímavý chemický proces, při kterém vzniká teplo a světlo. Hoření vyžaduje:
- palivo – dřevo
- aktivační energie – teplo
- oxidační činidlo – kyslík ve vzduchu
Při teplotách nad 200 °C se ze dřeva tepelným rozkladem začínají uvolňovat hořlavé plyny. Ty mohou být zapáleny plamenem nebo může dojít k jejich samovznícení při překročení teploty 500 °C. Hoření plynů je doprovázeno vznikem tepla, což udržuje pyrolýzu a další hoření, až do spotřebování paliva, jeho ochlazení nebo zamezení přístupu kyslíku. Nespalitelné zbytky po hoření pak tvoří popel.
Hořením dřeva vznikají horké zplodiny. Oxid uhličitý, oxid uhelnatý, vodní pára, saze, benzen, formaldehyd, akrolein, aromatické uhlovodíky, ale také pevné částice – popílek a saze. Mnohé z nich jsou toxické.
Čím je spalování dokonalejší, tím méně produkuje nežádoucích zplodin i popela. U dokonalého spalování vzniká hlavně oxid uhličitý a vodní pára s minimem ostatních toxických složek.
Kouř, dým, čmoud
Dle definice je dým rozptýlená tuhá látka v plynu, zatímco kouř je kapalina a tuhá látka rozptýlená v plynu. Čmoud či čoud jsou pak lidové názvy pro kouř.
Nad ohništěm tedy pozorujeme kouř – pevné saze spolu s drobnými kapičkami organických látek ve zplodinách.
Při dokonalém spalování tyto částice prakticky nevznikají. To znamená, že oheň může hořet bez kouře.
Dokonalé spalování
Několikrát jsme zmínili pojem dokonalé spalování. Pojďme si teď rozebrat, co to vlastně znamená a jak ho docílit.
Při dokonalém spalování jsou tři složky hoření (palivo, teplota, vzduch) správně vybalancovány tak, aby se energie obsažená ve dřevě co nejlépe proměnila v teplo a vzniklo co nejméně nežádoucích zplodin. V praxi to znamená:
- vysušené dřevo
Voda obsažená ve dřevě se musí odpařit. To bere ohni hodně energie a v důsledku ho to ochlazuje. Proto mokré dřevo nemůže dobře hořet. - optimální přívod vzduchu
Když je vzduchu málo, ohni chybí kyslík a hoření je nedokonalé. Když je ho moc, oheň to zase příliš ochlazuje. - vhodná konstrukce ohniště
Správně konstruované ohniště udrží vysokou teploty ohně a zajistí dostatečný přivod vzduchu. - správné přikládání
I suchým dřevem v dobrém ohništi lze topit tak, aby to kouřilo. Jak přikládat bez kouře?
Výsledkem dokonalého spalování je více tepla, méně škodlivých zplodin a popela. Díky dokonalejšímu spalovaní spotřebujeme také méně paliva.
Ohniště vs. kamna
Moderní kamna a krby jsou konstruovány pro co nejdokonalejší spalování dřeva. Mají kvůli tomu rošty, dvojité pláště, šamot, primární, sekundární i terciární vzduch, ale také vysokou cenu. Pokud je v nich správně zatopeno dřevem, z komínu prakticky žádný kouř nestoupá, pouze průhledné zplodiny.
Oproti tomu běžné ohniště – díra v zemi obskládaná kameny – umožňuje pouze velmi nedokonalé spalování dřeva. Žádný promyšlený přívod vzduchu, nízká teplota, vlhkost ze starého propršeného popela... Výsledkem je pak spousta kouře a smradu.
Velká ohniště (táborová vatra, pálení velké hromady větví) dokážou dosáhnout vyšší teploty a lepšího spalování, nicméně pro běžné účely nejsou praktická kvůli velké spotřebě paliva a vysokému žáru – těžko na nich cokoliv uvaříte či upečete.
Bezkouřové ohniště
Bezkouřové ohniště či nekouřící ohniště nebo též anglicky nazývané smokeless firepit má za cíl dosáhnout dokonalejší spalování a redukovat kouř z ohně. Existují více či méně zdařilé konstrukce bezkouřových ohnišť. Při jejich výběru je nejlepší dát na osobní reference nebo alespoň důkladné studium dostupných videí apod. Že marketing označí ohniště jako bezkouřové ještě neznamená, že tak bude skutečně fungovat.
Vždy je však třeba mít na paměti, že každé bezkouřové otevřené ohniště představuje jakýsi kompromis. Pro opravdu dokonalé spalování je třeba mít topeniště uzavřené, jako je tomu v krbových kamnech. U dobrého bezkouřového ohniště bychom po roztopení neměli vidět skoro žádný kouř. Během zatápění a přikládání může oheň i v bezkouřovém ohništi kouřit, protože ještě nedosáhl optimální teploty.
Pozor, ani bezkouřové ohniště není možné provozovat ve vnitřních prostorách! Stále jde o otevřený oheň bez odvodu spalin.
Ohniště Caminqa
Ohniště Caminqa bylo vyvinuto s cílem dosáhnout co nejdokonalejšího spalování, ale zároveň zachovat krásu otevřeného ohně, u kterého budete rádi trávit nejen večery. Když je v něm správně zatopeno, vidíte nad ním pouze mihotající se horký vzduch, žádný kouř. Ohniště Caminqa ocení vaše oblečení, zdraví i sousedé. Navíc se na něm skvěle opéká, griluje i vaří. Konstrukce ohniště Caminqa je popsána v samostatném článku.